Jak již víme, LaTeX automaticky čísluje některé konstrukce
(section, page). Překladač totiž pro tyto prvky používá
tzv. čítače, které se automaticky zvyšují s každým použitým prvkem
daného typu. Standardně existuje několik předdefinovaných čítačů: part, chapter,
section, subsection, subsubsection, paragraph, subparagraph, page, equation, figure,
table, footnote, enumi, enumii, enumiii, enumiv a další.
Může se stát, že v textu potřebujeme hodnotu čítače změnit na konkrétní hodnotu.
Lze to snadno provést příkazem \setcounter{čítač}{hodnota}. Tím
nastavíme čítač na konkrétní hodnotu, při dalším použití předdefinovaných čítačů se budou
pak automaticky doplňovat hodnoty, které po ní následují.

\setcounter{page}{10}
Další možností změny čítače je přičtení čísla k současné hodnotě čítače konstrukcí
\addtocounter{page}{2}, která v tomto případě zvýší hodnotu aktuálního
čítače o 2.
Chceme-li vytvořit čítač vlastní, není to žádný problém. Vlastní čítače zpravidla v běžém
dokumentu vytvářet ale nepotřebujeme, využijeme je spíše když definujeme vlastní styly. Čítač lze
vytvořit příkazem \newcounter{jmeno}. Počítadlo začíná na hodnotě 0. Hodnotu čítače
vypíšeme příkazem \thejmeno. Kde jmeno je název čítače. Můžeme
takto získat třeba číslo kapitoly nebo strany (\thechapter, \thepage).
Nový čítač také může být závislý na nějakém jiném, nadřazeném čítači. Ten určíme volitelným
parametrem příkazu \newcounter. Nadřízený čítač musí být v okamžiku definice známý,
může se jednat třeba o číslo stránky, nebo sekce. Jestliže se pak změní hodnota nadřízeného čitače,
čítač závislý se vynuluje.

Výpis kódu 6.1: Vytvoření čítače závislého na čísle sekce
\newcounter{jmeno}[section]
Hodnotu čítače zvýšíme o jedničku příkazem \stepcounter{jmeno} nebo
\refstepcounter{jmeno}. Druhý uvedený navíc definuje hodnotu, kterou lze snímat pomocí
návěští (příkaz \label a získávat příkazem \ref (viz kapitola 6.7 – „Křížové odkazy, citace a balík hyperref“. Příkazem \value lze použít hodnotu čítače na místě, kde
LaTeX očekává číslo (v nějakém jiném LaTeX příkazu).
Čítače se mohou zobrazovat v různých podobách. Pro změnu podoby čítače lze použít modifikační příkazy:
\arabic{jmeno} | arabské číslice |
\roman{jmeno} | malé římské číslice |
\Roman{jmeno} | velké římské číslice |
\alph{jmeno} | malé písmeno s pořadovým číslem čítače (dle abecedy) |
\Alph{jmeno} | velké písmeno |
Tyto různé podoby se používají pomocí předefinování příkazu \thejmeno.

\renewcommand{\thecitac}{\roman{citac}} % vlastni citac bude rimskymi cislicemi
\renewcommand{\thesection}{\Alph{section}} % sekce dokumentu budou oznacovany pismeny
Následující příklad demonstruje využití čítačů pro změnu prostředí
enumerate, tak aby automaticky používal číslování systémem 1., 2.,
… 1.1., 1.2., … 1.1.1., 1.1.2. … místo standardního 1., 2.,
… (a), (b), … i, ii. ….

\renewcommand\labelenumi{\arabic{enumi}.}
\renewcommand\labelenumii{\arabic{enumi}.\arabic{enumii}.}
\renewcommand\labelenumiii{\arabic{enumi}.\arabic{enumii}.\arabic{enumiii}.}
Vhodným způsobem použití čítače je nadefinování vlastního příkazu, který jej vypíše a zároveň i zvýši.

Výpis kódu 6.2: Vytvoření příkazu \pocitadlo\newcounter{citac}[section]
\renewcommand{\thecitac}{\thesection.\arabic{citac}}
\newcommand{\pocitadlo}{\refstepcounter{citac} {\thecitac}}
Tento nový příkaz počítadlo je závislý na sekci a čísluje vždy systémem
sekce.číslo.